09.09.2010 05:15:43
Prihlásenie
Užívateľ:
Heslo:
Heslo?

Aktuality

27.07.2010 - Upozorňujeme užívateľov registra dlžníkov, že TV NOVA a Asociace na ochranu spotřebitelů v ČR opakovane varujú pred vymáhacou spoločnosťou DEREDES (uhrazeno.cz a registr-dluzniku.cz). Fiktivní dlužníci a Falešní exekutoři a reference

15.07.2010 - Centrální registr dlužníků ČR zveřejnil přímé vazby agentů STB na náměstka MVČR Michala Moroze, který je dále napojen na silné podnikatelské lobby bezpečnostního a bankovního sektoru. ZDE

14.07.2010 - UPOZORNENIE! Upozorňujeme ctených klientov registra dlznikov, že platby poštovou poukážkou nie je možné spárovať ON-LINE. Doporučujeme platby prevodom cez bankový účet.

09.01.2010 - UPOZORNENIE! Upozorňujeme ctených klientov registra dlznikov, že platby poštovou poukážkou nie je možné spárovať ON-LINE. Doporučujeme platby prevodom cez bankový účet.

09.01.2010 - UPOZORNENIE! Upozorňujeme ctených klientov registra dlznikov, že od začiatku februára 2010 ČSOB bez upozornenia zmenila formát zasielana správ do nášho systému a preto nie je možné platby spárovať ON-LINE.

07.01.2010 - V ČR bolo 3 980 bankrotov za rok! Každý mesiac je viac než sto bankrotov a 17 podnikateľov skrachuje. Ekonomická recesia vymazala v roku 2009 z českého trhu 1480 firiem a živnostníkov. Tieto čísla nezvyčajne rastú, pokiaľ sa k ním pripočítajú aj osobné krachy tak je to na 3 980 bankrotov za rok veľmi veľké číslo.

22.12.2009 - Seagle Air prišiel na Slovensku o licenciu, teraz sa chce presťahovať do Česka.

09.12.2009 - Ďalšia slovenská letecká spoločnosť Seagle Air príde o licenciu. Informuje o tom server cas.sk. Slovenské ministerstvo dopravy začína správne konanie o odňatí licencie. Po leteckej spoločosti SkyEurope je Seagle Air druhou slovenskou leteckou spoločnosťou, ktorá tohto roku skončila svoju činnosť.

03.11.2009 - ČR: Vlna krachů a bankrotů dál postupuje českou ekonomikou a v prvním pololetí příštího roku má ještě nabývat na síle. Zdroj iHned.cz

21.09.2009 - Česko čeká krušný podzim plný bankrotů a propouštění. Blíží se další vlna bankrotů a propouštění. Ve svých analýzách se na tom shoduje bývalý vládní tým NERV a odbory.

Riziko laskavých babiček

Tohle je vystoupení, které jsem jménem vlády České republiky pronesla 27. června v Praze pod Petřínem při vzpomínce na politické vězně. Nakonec jsem se rozhodla vložit je i sem, do svého blogu. Mám totiž stále pocit, že - bohužel - jsme někdy ochotni podléhat vzpomínkám laskavých babiček, o jakých se zmiňuji na konci textu a jimž do jisté míry chybí vědomí svobody.

Před šedesáti lety a asi pěti hodinami komunistický režim nechal popravit Miladu Horákovou.

Doktorka Horáková je symbolem, bohužel ne jedinou obětí komunistické zvůle. Před ní i po ní desítky lidí přišly o život a stovky a tisíce skončily v lágrech, ze kterých často nebylo návratu.

Stojíme na místě, které je svým způsobem také symbolické – na rozhraní rušného města a romantické přírody Petřína, krásy Petřína a tragických soch Olbrama Zoubka, které v sobě nesou hrůzu utrpení a zmaru v postavách trápených vězňů a jejich nešťastných příbuzných.

Závisí na naší zkušenosti, vnitřním nastavení a osobní nebo rodinné historii, co z těchto symbolů nejvíce vnímáme. A rozumím tomu, že někdo – zvláště pokud byl mladý – mohl vnímat také padesátá léta jako krásné období.

V tom je ovšem riziko. Možná v klidně plynoucích dnech poválečných let, v běžných radostech a strastech lidé beze jména, bez velkých ambicí a hlavně bez velkého citu pro svobodu a demokracii mohli celkem šťastně trávit svoje běžné dny. Desítky a stovky dalších, kteří viděli zavírající se dveře svobody a volnosti, prožívaly tragedii nastupujícího komunistického režimu. Do soukolí hrůz režimu se ovšem dostali i ti, kteří prostě jen byli nepohodlní, měli majetek, grunt nebo dokonce jen měli smůlu ve chvíli, kdy režim potřeboval všechny zastrašit a do uranových dolů potřeboval poslat dostatečně velkou, levnou, protože ničím nechráněnou pracovní sílu.

A tak také v 50. letech každý rok na jaře kvetly na Petříně stromy, lidé prožívali své drobné radosti a strasti a riziko je v tom, že mohl vzniknout dojem, že toto je ta pravá realita, vše ostatní je exces, epizoda, to, čemu není třeba věnovat pozornost. Přece kolik bylo Horákových?

Ale dav nedělá historii, svědomí národa ani jeho čest. Statečný lidský čin, postoj založený na přesvědčení, svobodné rozhodnutí, to je to, co se zapisuje do národní historie a k čemu se národ obrací jako ke svému lepšímu já ve chvíli, kdy je zle nebo kdy si chce dokázat, že není jen společenstvím otroků.

Milada Horáková byla statečná žena, velmi nezávislá ve svém myšlení a konání. Po válce byla poslankyní. Odezřela riziko komunistickému převratu, a když viděla, co se děje a že nemůže situaci dostatečně ovlivnit, vzdala se poslaneckého mandátu. Už to byl statečný a symbolický čin. Učinila tak 10. 3. 1948, v den smrti Jana Masaryka. Učinila tak i přesto, že ji přátelé varovali, jaké důsledky může tento krok pro ni mít. Stalo se. Byla zatčena, mučena a popravena. K tomu, aby od soudu odešla s rozsudkem smrti, vyzývalo mnoho lidí - jistě to byli dobří tátové a mámy.

Před budovou vlády – před Strakovou akademií – stojí v těchto dnech socha jiného velkého českého umělce, Jiřího Sozanského. Celá jeho výstava je instalována v budově vlády a jmenuje se Den dvacátý sedmý. Je věnována památce Milady Horákové. Na oné soše před budovou je hrůza týraného provázena smrtícím hrotem z úst dalších postav – netvorů v mužské i ženské podobě – lidí, kteří chtějí lepší budoucnost svých dětí postavit na utrpení jiných.

V jednom biblickém textu se říká, že pod sluncem není nic nového. To, co se děje, se stalo již předtím a co je dnes, bude i v budoucnosti. To je varující zpráva. Pokud zapomeneme na svědectví svých předchůdců, zapomeneme na oběti padesátých let, nebudeme připomínat jejich poselství, vytváříme příležitost pro opakování historie. A to je to, oč tu běží – nepřidávat do národní historie a do dnešní společnosti nové zlo, vytvářet prostor svobody a budovat demokracii. Potlačme v sobě a v jiných Urválky a nedopusťme, aby lidé jako Milada Horáková zase končili na popravištích, i když dnes ti lidé mohou mít různou barvu kůže, různé vidění světa a popraviště může vypadat jinak než šibenice v pankrácké věznici. Nebuďme malí a bezejmenní, kteří v poklidu tráví své obyčejné dny, když v jejich blízkosti jde o velké věci. O co jde stále stejně, je svoboda, demokracie, spravedlnost a lidská práva. Na každém z nás záleží. Pak utrpení a svědectví Milady Horákové, politických vězňů, těch mrtvých i dosud žijících nebylo marné. Bude zapsáno nejen v české historii.

A proč vám to říkám:

Již zmiňovaná výstava Jiřího Sozanského je rozsáhlá a velice chmurná. Na černobílých obrazech velcí krvelační psi hlídají znetvořené lidské postavy v ruinách domů. Nedávno jsem si je prohlížela a jeden přihlížející říká: "Je to hnusný a smutný. A vůbec. Ona ta padesátá léta nebyla zas tak strašná. Já to vím. Říkala mi to babička." Přátelé, aby nás jednou ty laskavé babičky a naslouchající vnoučci nepřišli pěkně draho!


Vrátiť sa späť

Autor: Rut Bízková


CERD len sprostredkováva spravodajské informácie na svojom internetovom portály.
CERD nezodpovedá za obsah a správnosť článkov a žiadnym spôsobom nezasahuje do ich obsahu.